Recently, core training has become increasingly popular, and therefore various ways of training CORE or the deep stabilization system (HSSP) have emerged. There are different opinions and theories about what exactly CORE and HSS/HSSP mean, what muscles fall into it and what should actually be trained. On the Internet, you can find sources that include all the muscles between the pelvis and the chest in the CORE area, others are more modest and still others add the hip stabilization muscles, etc. But how to deal with all this?

The important question is what we expect from the core, i.e. what is its original physiological function. Should the concept of the core be limited only to the rectus abdominis muscle, whose main function is to flex the torso and offer a beautiful view of our elaborate “bun pan”? Or is the function of the core to protect the internal organs, stabilize the lumbar spine and maintain an upright posture? Let us locate the core in the area between the chest and the pelvis, i.e. the place where the spine is not reinforced and the internal organs are not protected by any bony structure, as is the case in the chest area. The absence of a bony protector suggests that the function of the core will not be simple flexion and extension of the torso, but that it is a more complex functional unit involving and cooperating several muscle groups. Let's briefly mention a few advantages and disadvantages of both options (i.e. a healthy and functional core body versus a core dominated by the rectus abdominis muscle) in the following table, where we compare the reactions of Mr. Zdravostředný and Mr. Buchtychtěl to the mentioned aspects. Mr. Zdravostředný works correctly with his core, so all his abdominal muscles perform their physiological function at the right time and in mutual cooperation. In contrast, Mr. Buchtychtěl goes for the bombs on his stomach, i.e. he strengthens the rectus abdominis muscle and the other core muscles of his body are weak because they are a waste of time for him and are supposedly not visible:

CORE

Matej Hodoušek / 9. 4. 2018

Let's break down the table line by line and explain the reactions of both gentlemen. It is clear that Mr. Buchtychtěl works hard to have a developed rectus abdominis muscle and thus attract the attention of those around him. However, from Mr. Zdravostředný's reaction, we can conclude that he is not so bad either. If we have an active oblique abdominal muscle, this is also visible. Moreover, in a healthy core, all muscles work in cooperation with each other, and so Mr. Zdravostředný's rectus abdominis is developed. Furthermore, the oblique abdominal muscle, with its activity, pushes the rectus abdominis muscle more to the surface. In addition, a functional core muscle ensures a correctly upright posture, which is a certain sign of self-confidence for those around him, and this is also visible in his clothes. In contrast, Mr. Buchtychtěl's overloaded rectus abdominis muscle and a dysfunctional core can lead to various pathological curvatures of the spine, and Mr. Buchtychtěl thus unknowingly becomes "spineless". Moreover, his "buns" are only visible when he takes off his clothes or rolls up his shirt, which is quite impractical for everyday life.

Figure 1 Diagram of the HSS muscles forming the abdominal press (source: http://prosiatotalhealth.ca)

Bolest spodní části zad (nejčastěji v bederní oblasti) je velmi častým problémem všech, kteří mají nefunkční střed těla. V tomto případě jde o dysfunkci svalů vytvářejících tzv. břišní lis. Jsou to 4 svalové skupiny, které se podílejí na vytvoření pevného válce chránícího naše orgány a bederní páteř. V dutině břišní se zvyšuje hydrostatický tlak pohybem bránice, některá vlákna bránice jsou přímo propletena s příčným svalem břišním, který nás obepíná jako široký pás, multifidi zajišťují intervertebrální (meziobratlovou) stabilizaci a zespodu drží váhu celého systému svaly pánevního dna. Pokud vše funguje správně, pak nám tyto svaly vytvoří v břiše jakýsi nafouknutý míč, který nás stabilizuje před i v průběhu každého pohybu a výrazným způsobem snižuje kompresní tlak na meziobratlové disky (Kapandji 1974). O proti tomu funkce středu těla pana Buchtychtěla je naprosto odlišná. Jeho střed funguje pouze na principu flexe a extenze a to tím nejjednodušším způsobem, kdy flexi obstarává přímý sval břišní a extenzi dlouhé vzpřimovače páteře (mm. erector spinae). V tomto systému tedy taháme za dva provázky stejným směrem na obou stranách. Bederní páteř nemá žádný prostředek dekomprese a meziobratlové disky jsou tak vystaveny extrémnímu napětí. Bederní obratle se navíc vlivem nedostatečné stabilizace dostávají vůči sobě do krajních poloh, kde je na ně vyvíjen tlak a tím se vytváří patologické křivky páteře. Celý tento efekt výrazně zvyšuje riziko výhřezu meziobratlového disku.

Bloky zádového svalstva zná pan Buchtychtěl také velmi dobře. Ačkoli se nemusí jednat o bloky v bederní oblasti, i tak mohou mít původ v nefunkčním středu. Bránice, která obstarává přibližně 60 % nádechu, je také součástí středu, a to součástí velmi významnou. Pokud je funkce bránice špatná, dochází k přebírání nádechové funkce jinými svaly (pomocné inspirační svaly), které se nacházejí v oblasti hrudníku. Ty se pak přetěžují a následkem toho v nich vznikají kontraktury (Kolář 2007).

Jak je vidět z tabulky, pan Buchtychtěl má potíže s trávením téměř všeho, co pozře. Jeho střed je formován pouze k ohýbání v sagitální rovině (předklon, záklon). Ostatní pohyby jako lateroflexe či rotace on už raději zcela vynechal. Vždy se mu při tom něco skřípne a hlavně u toho nevypadá dobře. Jeho střed není stabilní a tím pádem nemůže být ani správně mobilní, je pouze nestabilní. Na jeho vnitřní orgány nepůsobí vnější podněty v podobě aktivity posturálního svalstva, a tím přichází o masáž, která aktivuje peristaltiku střev a povzbuzuje hladké svalstvo trávicích orgánů. Svou aktivitou nám posturální svalstvo v oblasti středu navíc udržuje trávicí orgány na svém místě, a ty tak mohou fungovat na 100 % (Fu-Bing 2004).

U potíží s inkontinencí je problém o něco izolovanější a jednodušší. Pánevní dno spadá do skupiny svalů vytvářejících nitrobřišní tlak, jak je vidět z obrázku 1. Jednoduše řečeno vytváří špunt, který drží uvnitř vše to, co uvnitř být má, a otevírá se jen tehdy, když mu to my sami dovolíme. To vše se děje pouze, pokud je pánevní dno funkční, tedy dostatečně silné a pružné. Při sledování ženské populace byl zaznamenán průběžný nárůst žen trpících inkontinencí o 16 % během jedenáctiletého období (Ebbesen et al. 2013). Hlavní příčinu vedoucí k inkontinenci lze přisuzovat dysfunkcím svalů pánevního dva (Langoni et al. 2014). Cílenou prací se středem těla lze svaly pánevního dna nejen posilovat a zpevňovat, ale také uvolňovat. Tyto svaly jsou v bezprostředním kontaktu s pohlavními orgány, které tak udržují ve správné pozici a dávají jim potřebnou volnost. Dysfunkce těchto svalů proto vedou ke zhoršení funkce pohlavních orgánů s dopadem na sexuální život (Rosenbaum a Owens 2008) a plodnost člověka (Manzo et al. 2000). Nenechte se mýlit, práce s pánevním dnem není zdaleka jen „pro holky“. Některé techniky práce s pánevním dnem jsou výbornou prevencí problémů s prostatou a jsou doporučovány všem mužům nad 30 let věku.

Je jasné, že mezi oběma výše uvedenými pány existuje celá řada případů, u nichž se vyskytují jen některé z potíží uvedených v tabulce 1. Tito lidé mohou mít jen částečnou dysfunkci některých svalů, a proto netrpí tolik, jako pan Buchtychtěl. Stejně tak je početná skupina těch, kteří nemají se smýšlením pana Buchtychtěla nic společného, a přesto se u nich vyskytují uvedené potíže. Nefunkční střed těla lze totiž získat nejen přetěžováním jedné svalové skupiny oproti druhé, ale také celkovou neaktivitou, která je stále častějším fenoménem u části populace se sedavým zaměstnáním. Také existuje velmi početná skupina lidí, kteří netrpí žádným z uvedených potíží, a přesto jejich střed těla neplní svou funkci správně. U této skupiny je pak jen otázkou času, kdy se projeví některý z problémů.

Jednoznačně si tedy můžeme říci, že práce se středem těla by měla být komplexní činností, která aktivuje nejen povrchovější vrstvy svalů, ale že by měly být osloveny především ty nejhlubší svalové struktury, abychom docílili správné funkce vnitřních orgánů, zajistili bezpečí pro bederní páteř a udržovali vzpřímené držení těla, které s sebou nese mnoho dalších benefitů pro zdraví celého těla.

Poznámka autora:

„Jakákoli shoda jmen s reálnými postavami je čistě náhodná.“

Použitá literatura:

Ebbesen, M.H., Hunskaar, S., Rortveit, G. and Hannestad, Y.S., 2013. Prevalence, incidence and remission of urinary incontinence in women: longitudinal data from the Norwegian HUNT study (EPINCONT). BMC urology, 13(1), p.27.
Fu-bing, Q.I.U., 2004. Effects of Yoga to the Functions of Psychology and Physiology [J]. Journal of Shandong Physical Education Institute, 5, p.020.
Kapandji, I. A. 1974. The Physiology of the Joints, vyd. 2., Churchill Livingstone, 251 s. ISBN 0-443-01209-1
Kolář, P. 2007. Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce páteře - terapie. Rehabilitace a fyzikální lékařství, roč. 14., č. 1, s. 3-17. ISSN 1211-2658.
Langoni, C.D.S., Knorst, M.R., Lovatel, G.A., Leite, V.D.O. and Resende, T.D.L., 2014. Urinary incontinence in elderly women from Porto Alegre: its prevalence and relation to pelvic floor muscle function. Fisioterapia e Pesquisa, 21(1), pp.74-80.
Manzo, J., Vazquez, M.I., Cruz, M.R., Hernandez, M.E., Carrillo, P. and Pacheco, P., 2000. Fertility ratio in male rats: effects after denervation of two pelvic floor muscles. Physiology & behavior, 68(5), pp.611-618.
Rosenbaum, T.Y. and Owens, A., 2008. Continuing Medical Education: The Role of Pelvic Floor Physical Therapy in the Treatment of Pelvic and Genital Pain‐Related Sexual Dysfunction (CME). The Journal of Sexual Medicine, 5(3), pp.513-523.
http://prosiatotalhealth.ca