Dysbalance v kyčelním kloubu a jejich původ

     Jednotlivé funkční celky svalů pracují ve vzájemné spolupráci. Jejich funkcí jsou nejen pohyby výše zmíněné, ale společnou aktivitou zároveň udržují rovnováhu napětí v kyčelním kloubu a chrání ho před vykloubením. Co znamená, že je napětí rozloženo rovnoměrně? Pokud mají všechny svaly svou správnou délku, pružnost a sílu, pohyb je pro nás snadný, nic nás nebolí, v kyčli nic nepřeskakuje a rozsahy pohybu jsou ve fyziologickém rozmezí (viz. Svalové funkční testy podle Jandy). Taková rovnováha zabezpečuje, že kloubní plochy jsou při pohybu rovnoměrně namáhány a opotřebovávány souměrně v celé své ploše. Pokud ale jedna funkční skupina nebo její část začne mít převahu, rovnováha napětí je nabourána a vzniká dysbalance. Následkem toho je jedna část kyčelního kloubu namáhána více než ostatní a rychleji se opotřebuje, což se může projevit drážděním v oblasti Labrum nebo úbytkem a následným porušením kloubní chrupavky, čili coxartrózou. Bohužel, téměř všechny svaly v okolí kyčle mají značnou tendenci ke zkrácení podle toho, jakým způsobem je používáme.

​

     Podle toho, která svalová skupina je upřednostňována, dochází k vytvoření nerovnováhy určitým způsobem. Upřednostňování jedné svalové skupiny před ostatními může být způsobeno buď špatným pohybovým návykem, nebo jednostranným zatížením, které je pro daný sport charakteristické, a je zanedbávána kompenzace. Dysbalance ale může přijít i při neaktivitě, kdy kyčel setrvává v jedné poloze po delší dobu. Jelikož je myofasciální systém neuvěřitelně adaptabilní, začne se nedostatku pohybu přizpůsobovat a některé svaly se začnou zkracovat, zatímco jiné ochabovat.

​

Snížená pohyblivost – předchůdce problémů

     V oblasti kyčle se ovšem může stát, že se zkrátí i oba antagonisté, čímž je kloub vystaven vyššímu napětí a při jakékoli následné aktivitě se kloubní chrupavka opotřebovává daleko rychleji. Například při běhu často dochází ke zkracování Tensor fascia latae a při nedostatečném protažení po běhu přichází časem i zkrácení flexorů a extenzorů kyčle. Kyčelní kloub je tak vystaven vyššímu napětí. Fascia lata navíc utlačuje bursu v oblasti velkého trochanteru a výsledkem je bolest postranní části kyčle, případně se přidává ještě bolest vnějšího kolene. Flexory kyčle mají navíc tu vlastnost, že při svém zkrácení mění postavení pánve a zakřivení páteře. Změnou postavení pánve se také mění úhel v kyčelním kloubu do nefyziologického rozmezí a ten je tak přetěžován. Bederní páteř získává ostřejší lordotické zakřivení a kromě rizika coxartrózy nám ještě hrozí výhřez meziobratlového disku a destabilizace celého středu těla. Při jednostranných sportech a činnostech se svaly kolem kyčle přetěžují asymetricky, což často vede k blokádám sakroiliakálního kloubu. Podobných mechanismů je celá řada. Všechny tyto potíže ale mají jednoho společného jmenovatele, který jim předchází, a to je snížená pohyblivost v kyčli. Pokud si začneme všímat, že nám najednou nejde pohyb v kyčli s takovou lehkostí jako dříve, je pravděpodobné, že některé svaly se nám zkrátily a vytváří nadměrné napětí v kyčli nebo stahují pánev do nesprávného postavení, což má podobný efekt. Zejména iliopsoas, který zásadně ovlivňuje nastavení pánve a páteře, vykonává zároveň vnější rotaci v kyčli. Jeho zkrácení se tedy projeví, mimo jiné, omezením vnitřní rotace dolní končetiny.

​

     Adduktory, tedy svaly vykonávající přinožení, jsou i bez zvláštního úsilí náchylné ke zkrácení. Pokud k tomu ještě přidáme fotbal, hokej, či jinou aktivitu podporující jejich zkrácení, může se dostavit tendinóza doprovázená bolestí v třísle a na vnitřku stehna. Rozsah pohybu se ovšem postupně zmenšuje ještě před tím, než nás začne cokoli bolet. Kromě omezení abdukce bývá snížena i vnitřní rotace. Stejně tak jako u jiných kyčelních potíží, tak i těmto se dá snadno předejít, pokud si budeme všímat, jak se naše kyčle hýbou a jak se jejich pohyby, resp. rozsahy, postupně mění.

​

     Vnější rotátory kyčelního kloubu jsou svaly s přímým účinkem zatlačování hlavice femuru do acetabula. Pokud jsou tyto svaly zkráceny, opět vzniká vyšší napětí v kloubních plochách, kyčel může bolet a rychleji se opotřebovává. Piriformis, který je jedním z vnějších rotátorů, navíc při svém zkrácení může utlačovat sedací nerv a my tak vnímáme bolest celé dolní končetiny. Předstupňem bolesti ovšem bývá opět omezení pohybu do vnitřní rotace, které je zkrácením těchto svalů způsobeno. Bolesti a pohybová omezení nám jasně signalizují, že s našimi kyčlemi něco není v pořádku. Takové signály bychom rozhodně neměli přehlížet a v tréninku či cvičení bychom se měli vždy soustředit na odstranění i těch nejmenších bolestí v oblasti kyčle a ještě lépe, předcházet bolestem stálým udržováním volnosti pohybu v kyčelním kloubu.

​

Nevzdávejte boj!

     Způsobů, jak předcházet problémům s kyčlemi, je celá řada. Existují různá kompenzační cvičení charakteristická pro daný sport, relaxační techniky, mobilizační a stabilizační techniky. Jak bylo řečeno, bolest nemusí být tím prvním signálem, který nám značí, že je něco v nepořádku. Z omezení pohybu je to především vnitřní rotace, jejíž zmenšený rozsah nám jasně říká, že pokud nezačneme s kyčlí pracovat adekvátním způsobem, dostaví se vážnější problémy. Pokud ale všechna tato signalizační světla přehlédneme a našim kyčlím se nevěnujeme tak, jak bychom měli, dostaví se nevratné artrotické změny, tedy coxartróza, či jiné strukturální změny spojené s bolestí a omezením pohybu. A co teď? Je všem dnům konec? Mám artrózu a tím pro mě skončil život? Rozhodně NE!!! Že máme artrózu, ještě neznamená, že se až do smrti nemůžeme hýbat. Pokud došlo k poškození kloubní chrupavky kvůli staženým svalům kolem kyčle a my jsme je stále nezačali uvolňovat, pak jdeme stále stejnou cestou, která vedla k poškození kloubu. Pokud se nepostaráme o odstranění faktorů, které k artróze vedly, náš stav se bude stále zhoršovat. Pokud se ale k problému postavíme čelem a začneme ho zodpovědně řešit, můžeme se také dopracovat ke zlepšení stavu a snížení bolestivosti při pohybu. Kloubní chrupavka se už sice neobnoví, ale okolí kyčle se může cíleným cvičením uvolnit a stabilizovat tak, že o naší artróze ani nebudeme vědět.

​

     Artróza je nadměrné opotřebení kloubní chrupavky. Přirozeně tedy přichází i s věkem. Ovšem záleží na každém, jestli se k ní dopracuje ve dvaceti, padesáti, či osmdesáti letech. Můžeme k problematice přistoupit tak, že přece, když se nehýbu, tak kloub nezatěžuji a ten se tak nemůže opotřebovat. Ovšem pravda je poněkud jinde. Kyčelní kloub je obalen synoviálním pouzdrem produkujícím synoviální tekutinu. Tato tekutina funguje mezi dvěma kloubními plochami podobně jako olej v pístech motoru, tedy zabezpečuje hladký posun kloubních ploch snížením třecího napětí. Ovšem synoviální tekutina se produkuje pouze v případě, že je kloub v pohybu. Pokud celý den prosedíme, pak další a pak další..., kloub vysychá. A není to jen kloub, ale vysychají i fasciální struktury, které propojují jednotlivé svaly a svalová vlákna kolem kloubu. Svaly a šlachy díky nedostatku vody ztrácí pružnost a zkracují se, obdobně jako se scvrkne krkovice, když jí grilujeme příliš dlouho. Když k tomu ještě připočítáme vyschlý kloub, dostáváme ideální prostředí pro degradaci kloubní chrupavky.

​

     O kyčelní kloub je tedy potřeba pečovat stejně, jako pečujeme o své domácí mazlíčky nebo vnější vzhled. Silové sporty, nedostatek pohybu či patologické držení těla jsou rizikovými faktory zdraví kyčelního kloubu. Neznamená to však, že bychom se měli vyhýbat silovým sportům, sám jsem jejich fanouškem. Je pouze potřeba věnovat o něco více péče částem těla, které jsou při nich namáhány a rozhodně neomezovat naše pohybové aktivity jen na výkonnostní část tréninku, ale věnovat náležitou pozornost kompenzačnímu cvičení.

 

Jak bych měl správně pečovat o kyčle vzhledem k mým pohybovým aktivitám a držení těla?

​

 

​

​

Použité zdroje:

 

• Janda, V. a kol. Svalové funkční testy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 328 s. ISBN 80-247-0722-5

• Véle, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Grada Publishing, 1997.

• kenhub.com